<figure class="image"><img src="/storage/images/admin/209120.jpg" alt="Řeznické lvy vídáme na prodejnách po celé zemi. Odkud ale pocházejí?"></figure><p>Řeznictví je minimálně tak staré, jako domestikování dobytka. Nejstarší historické zmínky o něm ale máme od starých Galů. Detailnější zprávy o řeznících pocházejí ze středověku, kdy se sdružovali do takzvaných cechů.</p><p>První zmínka o řeznickém cechu pochází z konce třináctého století. Obzvlášť vysokého ocenění se tomuto společenství dostalo v roce 1310, kdy o český trůn soupeřili Jindřich Korutanský s Janem Lucemburským.</p><p>Ten po svatbě s Eliškou Přemyslovnou přitáhl se svým vojskem před opevněné Staré Město pražské, které v té době ovládali korutanští žoldnéři stojící na straně Jindřicha Korutanského. Česká šlechta a pražští řemeslníci sympatizovali s Janem Lucemburským, ale nikdo se neodvážil Korutanům postavit. To bylo také dáno tím, že zbraní mezi obyvatelstvem nebylo mnoho. Jen cech řeznický, vyzbrojen řeznickými širočinami, našel odvahu se s cizími profesionálními vojáky utkat.</p><h3><strong>Lvi se sekyrami</strong></h3><p>V čele s cechmistrem Vodičkou zaútočili se svými sekerami na nepřátelské vojáky a prosekali si tak cestu k městské bráně sv. Františka. Tu otevřeli a vpustili vojska krále Jana do Prahy.<br>Za tento chrabrý čin a projevenou věrnost, udělil pak král Jan Lucemburský cechu pražských řezníků velké ocenění. Od té doby směli používat jako cechovní znak červený prapor a na něm bílého lva se sekerou. </p><p>Cechovní výsady byly pro řezníky velmi důležité. Ochraňovali je před vznikem konkurence<br>a dávali jim svobodnou ruku v určování cen výrobků. Cech také dohlížel na jakost výrobků<br>a výchovu učedníků. Měl také volnou ruku v trestání svých členů za drobné prohřešky. Povinnostmi členů pak bylo řídit se cechovními regulemi a odvádět poplatky do cechovní pokladny.</p><figure class="image"><img src="/storage//images/original/1213214.jpg" alt="Na historii je třeba být hrdý. A nebrat ji zas tak vážně."></figure><p>Po téměř 600 let stmelovali cechy řeznicko-uzenářské řemeslo a staraly se o jeho věhlas.<br>Až v osmnáctém století se začaly objevovat problémy s jejich činností a pohlíželo se na ně jako na brzdu hospodářského růstu. Definitivně byly cechy zrušeny prvním lednem 1860, kdy císař František Josef I. vydal Řád živnostenský a skončilo tak období chaosu, kdy vedle sebe stále působily subjekty rozdílné povahy jako továrny a cechy, bez náležitého právního řádu.</p><p>I když cechy úplně nezanikly, ztratily tak možnost určovat směr svého řemesla a staly se soukromými společnostmi. Živnostenský řád tak dal prostor k volnému přístupu k řemeslu pro každého s náležitým vzděláním, který řádně platil daně a s přihlášenou živností. Nebylo však třeba vzdělaní přímo v řeznickém oboru.</p><figure class="image"><img src="/storage//images/original/1213215.jpg" alt="Historický kutr značky Seydelmann."></figure>
